A-Z ELEKTRO květen / červen 2017

MUZEA, VÝSTAVY 16 | A-Z ELEKTRO | květen/červen 2017 Ř ekli byste „hloupé“ zařízení, nejde s ničím spárovat – maximálně tak jednu ponožku ke druhé. A máte pravdu. Jak je ale možné, že elektroni- kou přetékající spotřebiče v roce 2017, tedy o šedesát let později, sice vyperou, usuší, objednají možná samy prášek a další vás brzy i oblečou, ale po dvou letech se po právu začínáme bát o jejich zdraví! A v čem vlastně spočívá tajemství dlouhověkosti pracího stroje s horním plněním z padesátých let minulého století? Pokud je i pro vás představa kyber- neticky zranitelných elektrospotřebičů s postupně řízenou samodestrukcí noční můrou, nepřepínejte a čtěte dál. Odpověď v sobě ukrývá prostý stolek. Světe div se, taky noční. Kutilem v době totalitní Kutilství hrálo v Československu před rokem 1989 významnou roli. Spousta dnes běžných výrobků byla pro většinu lidí nedostupná a tak si je začali ama- térsky vyrábět sami. Materiál se sháněl těžko a mnoho věcí nemohl prostý člověk koupit vůbec. Poněkud volnější systém evidence v tehdejších podnicích naštěstí umožňoval získat všechny potřebné součástky a také materiály neoficiální cestou. Kutilové proto mohli prokázat neobyčejnou nápaditost např. v tom, jak použít věci určené ke zcela jinému účelu tak, aby výsledek nakonec fungoval. Zdá se, že není obor, ve kterém bychom podobný výtvor nenašli. Zlaté české ručičky stvořily snad vše, na co si jen vzpomeneme. Mezi masově podomácku vyráběné přístroje patřily sekačky na trávu, cirkulárky, nabíječky autobaterií, elektrické svářečky nebo rychlovařiče na vodu. Vznikaly také zahradní traktůrky. V jednom takovém „slepenci“ posloužil Na vlastní prádlo a teď i oči. Stolek pere od roku 57 a nepřestává Neždímá, volič programů nezná a nic mu neříká ani termostat. Dotykově ovládnete leda tak mechanický vypínač a místo k internetu je vyžadováno spíše spojení s nedalekými kamny. Vyprat však dokázalo i ve studené vodě, ale co je nejdůležitější, obstojně se popralo též se zubem času. Jan Robenek motor ze skútru ČZ 175, převodovka z Moskviče 403, blinkry z Octavie a vo- lant z embéčka. Celkem skvělá práce, až na pravou zadní osu. Měla opačný závit a občas za jízdy upadlo kolo. S vůní benzínu Za zmínku stojí též dochovaná elektro- centrála ze šedesátých let s dynamem poháněným německým benzínovým jednoválcovým motorem DKW – Auto Union. „Usměrněné napětí nabíjelo obrovskou a těžkou sadu baterií kte- rou jsme měli na chatě, kde byl insta- lován elektrický rozvod 6 V. Nabíjení trvalo dva dny a čtyři to pak svítilo,“ vzpomíná autorův potomek, který měl již jako dítě za úkol sledovat hladinu paliva v nádrži a podle potřeby dolé- vat. „Když jsem zapomněl, vynadali mi,“ svěřuje se a líčí jak při provozu motor silně hlučel. „Po nějakém čase vyrobil otec další elektrocentrály i sousedům, a tak se hluk ještě zesílil a stal se charakteristickým pro celou chatovou osadu,“ dodává s pohnutím v hlase. To pro řetězovou pilu z roku 1980 vyhověl spalovací motor z mopedu Stadion S22 s obsahem 49,8 ccm. Karburátor byl membránový ze staré pily, startování a chlazení pak vlastní konstrukce. Nádrž na benzín tvořila umělohmotná lahvička ve které se tehdy prodávala kyselina sírová, zásob- ník oleje coby plechovka od leštěnky, lišta a řetěz výroby tovární. Pokud jste měli opravdu tupý řetěz, šlo s tím řezat i tvárnice. Rychlost pro zpracování dřeva však byla docela nízká, okolo 4 000 ot./min., a k tomu všemu ta váha. Považte, deset kilo poctivé práce. Stolečku per Vraťme se ale k našemu spotřebiči z nočního stolku. To musí pračku vlastnoručně vyrobit strojní zámečník narozený roku 1889, aby dnes něco vydržela? Ne tak docela. Pokud se však chcete pyšnit certifikátem o vytvoření českého rekordu „Nejdéle fungující ručně vyrobená pračka“, moc toho na výběr nemáte, stejně jako děda Šebek. Ten si musel kromě nábytku vystačit s motorem ze zemědělského stroje, kusem hadice a obyčejným ple- chem. Ale vyplatilo se. Kdyby jen tenkrát tušil že přežije celé období normalizace, ustojí masivní nástup automatických mašin, protože na ni byla babička zvyklá, pra- videlně se v ní bude prát až do poloviny 90. let minulého století, občas ještě i v roce 2011 a plně funkční zůstane i 12. listopadu 2016 při registraci do České databanky rekordů! Patří do muzea Pračka z nočního stolku bude pouze jedním z několika set exponátů Muzea kutilství Polná (www.muzeumkutilstvi. cz) mapujících tuhle zajímavou dobu. Veškeré „skvosty“ mají svůj evidenční list s popisem historie vzniku, rokem výroby i jménem autora, který tak, byť již posmrtně – ale není podmínkou, ko- nečně získává zadostiučinění za skvělé nápady, technická řešení nebo jen svou zručnost. Elektroinženýru Milanu Říhovi stojícímu za celým projektem to jakoby nestačilo neboť ve shro- mážďování pokladů hodlá pokračovat co bude živ. Experimentů se vůbec nebojí a s radostí si tak vyzkoušel i „do-it-yourself“ brýle proti migréně z roku 1987. „Hlava mě rozbolela jako hrom a pak jsem zvracel,“ rdí se za- pálený sběratel a ujišťuje, že přispět a věnovat svůj výtvor může opravdu každý. Místa má dost. A odvahy na rozdávání...