A-Z ELEKTRO červenec / srpen 2016

REDAKČNÍ ČLÁNEK červenec/srpen 2016 | A-Z ELEKTRO | 29 Snižování ceny i času doručení Před samotným vznikem telegrafu bylo doručení zprávy z dnešního po- hledu a v rámci celého světa nesmírně pomalé. Bylo možné poslat zprávu pouze pomocí dopisu s využitím poštovních společností. Než takový dopis dorazil například z Londýna do New Yorku, trvalo to 12 dní a po- kud jste chtěli poslat dopis ze Sydney do Londýna, jednalo se o více než dva měsíce. Tedy jestli jste měli štěstí a loď nepotkala po cestě velkou bouři. Nelze se tak divit tomu, že se telegrafní společnosti zaměřily už velmi brzy na podmořské kabely, které spojovaly důležitá města pro byznys. Rychlosti přenosu informace sice už netrvaly měsíce a dny, stále však nešlo o nic takového, jako známe dnes. První kabely byly kvůli velkým ztrátám signálu a šumu schopné dosáhnout v roce 1958 rychlosti kolem 0‚1 slova za minutu. O deset let později už se ale rychlost zvýšila osmdesátinásobně na přibližně osm slov za minutu, přičemž průměrná délka jedné zprávy byla tehdy asi deset slov. Pokud jde o srovnání s dnešními systémy, přenos informace probíhá v rámci jednotek, desítek nebo maxi- málně stovek milisekund i mezi body jako je Londýn a Sydney. Britská podmořská nadvláda Protože se k přenosu používala elek- třina, použití kabelů pod mořem bylo na tehdejší dobu velkou výzvou. Ale přes počáteční problémy se samotnou ochranou vodivých kabelů, které se pokládaly na mořské dno, se poda- řilo v roce 1850 spojit Velkou Británii a Francii v rámci kanálu La Manche. Jedná se o vzdálenost 350 kilometrů a velmi malou část Atlantského oce- ánu. Bylo jasné, že další kabely budou následovat. Už v roce 1853 tak došlo ke spojení Británie s Irskem, Belgií nebo Nizozemskem. První transatlantické spojení mezi Evropou a Amerikou bylo ale mnohem větší výzvou, které předcházela řada nepovedených pokusů v průběhu devíti let. Problémem byl zmíněný ochranný materiál kabelu, ale nakonec se poda- řilo úspěšně vytvořit podmořské spo- jení pomocí mnoha kabelů s různým počtem měděných drátů pro vícená- sobné spojení. Koncem 19. století měla Británie nadvládu v oblasti systému podmoř- ských telegrafních kabelů, kdy vlast- nila většinu lodí, které byly na tento proces specializované. Ještě v roce 1923 držely britské společnosti 43 % celosvětového trhu. První transatlantická telefonní linka S vývojem technologií a zvyšování propustnosti dat došlo v roce 1956 k položení prvního transatlantic- kého kabelu s označením TAT-1, který byl určený pro telefonické hovory. Mohli za to známí bratři Siemensovi, kteří na technologii v rámci vlastní společnosti pracovali více než deset let. Kabel byl tvořen koaxiálními kabely a disponoval celkem 36 telefonními linkami. Už obsahoval i zesilovače signálu na cestě, jejichž absence způ- sobovala problémy hlavně v počátcích telegrafních kabelů. První generace zesilovačů byla tvořená elektronkami, posléze se přešlo na tranzistorovou technologii. Optické kabely poprvé až v roce 1988 Trvalo poměrně dlouho, než se v rámci podmořských kabelů pře- šlo na optickou technologii. Zájem způsobil hlavně internet, který se začal rychle rozšiřovat a s tím začala stoupat i potřeba vyšší propustnosti, kterou koaxiální kabely nemohly nabídnout. První transatlantický telefonní kabel, který byl složen z tenkých optic- kých vláken, byl tak položen až v roce 1988. K zesilování signálu v rámci celé trasy se používaly optické zesilovače na bázi prvku Erbium (Er). První optický kabel označovaný jako TAT-8 nabídl propustnost 40 000 kanálů, což je oproti prvnímu TAT-1 opravdu velký skok. S obrovským rozmachem internetu i v domácnostech ale začala extrémně rychle stoupat propustnost a výstavba dalších optických kabelů. Pokud zůstaneme v rámci transatlantických kabelů, v období mezi lety 1992 až 2003 byly položeny kabely s rychlostmi v ob- lasti stovek Mb/s, následoval přechod na Gb/s a Tb/s. Už v roce 2001 měl například kabel s označením TAT-14 propustnost 3‚2 Tb/s. Na stavbě se obvykle podílelo něko- lik institucí, ale objevily se i soukromé snahy, obzvláště od operátorů. Napří-