A-Z ELEKTRO listopad / prosinec 2016

16 | A-Z ELEKTRO | listopad/prosinec 2016 REDAKČNÍ ČLÁNEK založené na magnetické technologii. V roce 1985 vlastní modely nabízelo cel- kem 75 výrobců a i když zájem a množ- ství prodaných kusů stále stoupal, většina výrobců skončila nebo byla pohl- cena jiným větším výrobcem. Důvodem byla nutnost velmi rychlého vývoje. Stejně jako u procesorů, i zde totiž dochází k exponenciálnímu vývoji a ka- pacita disků se velmi rychle zvyšovala, zatímco cena se na druhou stranu zase velmi rychle snižovala. Pro udržení v tomto segmentu tak nebylo možné se zastavit ani zpomalit. Bylo nutné co nejrychleji inovovat. V roce 1999 IBM například představilo i první miniaturní 1‚3palcový pevný disk Microdrive, který měl kapacitu 340 MB. IBM nebylo v tomto směru první ani poslední, protože podobně velký disk představilo HP v roce 1992 s kapacitou 20 MB a v roce 2004 Seagate s kapacitou 5 GB. Pro specifická zařízení ale našly takové disky uplatnění. Rychlosti na maximum Jak se zlepšovala rychlost rozhraní (IDE – 1985, SCSI – 1986, ATA – 1986, SATA – 2003), skrze které se disky připo- jovaly k počítači, rostla i rychlost disků. Kromě zmíněné hustoty se tak zvyšovaly i otáčky ploten. U dnešních pomalých pevných disků je standardem 5 400 otáček za minutu, rychlejší pak mají 7 200, 10 000 ale i 15 000 otáček za minutu v případě servero- vých modelů. Maximální rychlosti sek- venčního čtení a zápisu dat se pohybují kolem 200 MB/s. Smrt se stále odkládá Pevné disky se dočkaly náhrady, která nemá žádné mechanické části a je tak v mnoha ohledech efektivnější a rych- lejší – SSD. Pevné disky ale i přes to přežívají hlavně díky tomu, že poskytují skvělý poměr ceny a kapacity. Moderní pevné disky mají v 3‚5palco- vém rozměru kapacitu až 10 TB a v pří- padě 2‚5palcových verzí je pak dosavadní rekord kapacita 5 TB. SSD na druhou stranu mohou rovněž dosahovat tako- vých kapacit, ale jejich cena je v takovém srovnání několikanásobně vyšší. Rychlost pevných disků už rovněž do- sáhla na pomyslné maximum této tech- nologie – hustota zápisu je více než 1‚3 te- rabaitů na centimetr čtvereční a odezva je od 2‚5 ms do 10 ms. Do hry samozřejmě přichází i různé cachovací technologie, hybridní formy a podobně, s SSD už ale pevné disky nemohou soupeřit. Zatímco cena za jeden gigabajt kapacity byla v roce 1956 v přepočtu asi půl miliardy korun, dnes je to pouze ne- celou korunu. Z trochu jiného pohledu dokonce ani to ne. Pokud totiž vezmeme v úvahu vývoj cloudových úložišť, které jsou v datacentrech postavené na pev- ných discích, dostaneme se k tomu, že vlastně dostáváme zdarma desítky GB prostoru zdarma, stačí se zaregistrovat k velikánům jako je Google (Disk) nebo Microsoftu (OneDrive) a dalším. Klasické pevné disky tak sice přestá- vají mít použitelnou pozici v samotných zařízeních jako jsou počítače nebo note- booky, díky nízké ceně za kapacitu jsou ale ideální právě pro ukládání velkého množství dat, ke kterým není nutné přistupovat v nanosekundách či ještě v kratších časech, jako tomu je u lokál- ních zařízení. Pevné disky tak svým způsobem po- stupně ukončí éru páskových jednotek, které jsou rovněž založené na me- chanickém a magnetickém principu ukládání dat. Vícevrstvá budoucnost Z pohledu technologií, které mají jasný trend, je budoucnost v SSD a podobných systémech, které jsou založené na flash pamětech s tranzistory. I v tomto směru dochází k neustálým inovacím a expo- nenciálnímu vývoji, takže velmi rychle stoupá kapacita, rychlost a výrazně klesá cena a velikost. Už dnes je ale vidět, že běžný uživatel nemá potřebu ukládat všechna data v ori- ginální podobě přímo u sebe na vlastním zařízením. I když tak třeba fotíme stále ve vyšším rozlišení a k tomu natáčíme stále více videí, narážíme na kapacitu lokálních flashových úložišť a zároveň nechceme o uložené zážitky přijít. Nové operační systémy a třeba apli- kace pro správu fotek už s tímto počí- tají, vše automaticky ukládají do cloudu a rovněž automaticky odstraňují velké originály souborů z lokálního zařízení s ponecháním média v nižší kvalitě. Jedná se o běžný přístup – čím déle nepoužívaná data, tím dříve se proces provede. Ale pokud na fotku kliknete, okamžitě se stáhne a vykreslí v plném rozlišení a originál bude nějakou dobu zase přímo lokálně v zařízení. Infrastrukturu budoucího úložiště dat si lze představit jako vícevrstvé řešení, kde je vše propojeno od lokál- ních rychlých a malých čipů až po velká datacentra s takřka neomezenou kapa- citou. Podle toho, jak často budete daná data potřebovat, tak rychle a blízko vám budou k dispozici. Právě používaná data jsou umístěná v cache procesoru a v operační paměti, která může být do budoucna nahrazena univerzálním druhem paměti (Intel 3D Xpoint), která si udrží data i po vypnutí zařízení. Dále od zařízení si lze představit formu internetové CDN (Content Delivery Network), posléze datacentrum samotné, kde je rovněž několik úrovní pro uložená data dle jejich aktuální potřeby (rychle paměťové cache, SSD, pevné disky). Pokračování mechanických systémů pro ukládání dat tak lze očekávat pouze u velkých serverových systémů a da- tacenter, kde je primární poměr ceny a kapacity. Jednou ale dojde i na tento segment, alespoň pokud se nedočkáme revoluce a mechanický systém bude ještě chvíli pokračovat například s nějakou holografickou technologii a podobně.