A-Z ELEKTRO červenec/srpen 2014

červenec/srpen 2014 | A-Z ELEKTRO | 45 redakční článek Letoun Dufaux 4 - výrobek bratří Dufauxových ze Ženevy. Letecký motor General Electric. Model ruské orbitální stanice MIR. Vědecká družice SPUTNIK 1. Výzkumná plošina EURECA Evropské kosmické agentury (ESA) byla do kosmu vypuštěna 1. srpna 1992 a zpět na Zemi se vrátila 1. července 1993. Za svého pobytu na oběžné dráze Země provedla 71 biologických a technických experimentů. ním letadlem na světě – Convair 990A Coronado právě společnosti Swissair přineslo velký úspěch, protože bylo rychlejší a pohodlnější, než jiná letadla. Do konce roku 1974 celkem osm strojů Swissair Coronado nalétalo společně 236 000 letových hodin na 175 000 000 km a bylo přepraveno asi kolem devět mili- onů cestujících. Pokud Vám nestačí jen pohled do kokpitu letadla, máte možnost si vyzkoušet simulátory stíhacího letounu či akrobatického letadla, které roz- hodně nejsou pro nikoho se slabým žaludkem. Zažijete úžasný pocit z létání vzhledem k velké mobilitě dvoumístné kajuty. Simulátor umožňuje mimořádně realistický dojem létání, ale také pocit silných stresů, které piloti musí vydržet ve stíhačce nebo v akrobatickém letadle. V sekci kosmonautiky Vás jistě zaujme model ruské orbitální stanice MIR, která čerpala energii ze slunce. Když byla stanice Mir navedena na oběžnou dráhu, rozevřely se dva panely slunečních baterií, které tvořily hlavní součást systému zásobování elektrickou energií. Dosahovaly rozpětí skoro 30 m, jejich plocha činila 76 m2. Pomocí snímačů polohy Slunce, byly panely, nesoucí fotovoltaické články automaticky orientovány tak, aby byl stále zajištěn kolmý dopad sluneč- ního záření. Z tohoto primárního zdroje elektrické energie se potom dobíjelo několik paralelně připoje- ných akumulátorových baterií, které bezprostředně napájely palubní rozvodnou síť stejnosměrným napětím 28.5 V. Orbitální stanice MIR zanikla v roce 2001. První umělá vesmírná družice Země byla zkonstruována koncem 50. let 20. sto- letí Sergejem Koroljovem v Sovětském svazu. Byla vynesena 4. října 1957 nosnou raketou R-7, která byla z vojenské verze pro kosmonautiku upravena. Patří do kategorie vědeckých družic. Obsahovala vysílače, které od 4. října do 25. října 1957 střídavě vysílaly pípavý signál, který se ve své době stal symbolem počátku kosmické éry. Vysílače pracovaly na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz. Vysílaný signál byl modulován frekvencí cca 1 kHz s délkou impulzu 0,3 s a stejně dlouhou pauzou. Oba vysílače se během vysílání impulzu a mezery střídaly. Vysílač o výkonu 1 W bylo možné poměrně snadno zachytit a monitorovat běžnými radiopřijímači s příslušným frekvenčním pásmem. Družice oblétala Zemi do 3. ledna 1958, kdy po 1440 obletech vstoupila do zemské atmosféry a shořela. Závěrem tohoto pokusu přiblížit ales- poň zčásti expozice dopravního muzea v Luzernu nám nezbývá než vás opět do tohoto krásného města pozvat.