A-Z ELEKTRO červenec/srpen 2014

červenec/srpen 2014 | A-Z ELEKTRO | 37 energetika E vropská komise původně v návrhu rámce pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030 určila energetické úspory ve výši 25 % jako součást strategie dosažení 40% snížení emisí skleníkových plynů nákladově optimálním způsobem. Potom však pod tlakem některých vlád a lobbistických skupin cíl energetických úspor zvýšila na 30 %. Analýza dopadu, kterou si ke svému návrhu nechala zpracovat, uka- zuje, že nový cíl pro energetické úspory by vedl k dodatečnému nárůstu nákladů o 20 miliard eur (550 miliard korun) ročně. Každý obyvatel EU by si tak v přepočtu za nový cíl připlatil v průměru přes 1000 korun za rok. A to bez jakéhokoli efektu pro další snížení emisí skleníkových plynů. „Cíl 30 % energetických úspor je dobrý mar- ketingový rým na rok 2030, ekonomicky i eko- logicky je to ale naprostý nesmysl,“ řekl Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, a dodal: „Analýza dopadů zveřej- něná Evropskou komisí beze zbytku potvrdila všechny naše obavy a výhrady proti tomu, aby se cíl energetických úspor v EU vůbec zaváděl.“ „Extrémní návrh Evropské komise může poškodit ekonomiku a zvýšit nezaměstna- nost, v každém případě však zvýší podíl výdajů domácností spojených se zajištěním energií a řadu z nich uvrhne do energetické chudoby,“ varuje Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR. Návrh Evropské komise dále zvyšuje podíl nákladů spojených s pořízením energie na rodin- ných rozpočtech. Dosažené úspory provozních nákladů totiž nestačí vykompenzovat vysoké kapitálové výdaje nezbytné pro investice do úsporných opatření. Investovat do energetických úspor si navíc budou moci dovolit jen bohatší domácnosti, těm chudším náklady porostou o to více. Analýza dopadu neukazuje ani jednoznačně pozitivní efekty pro ekonomiku nebo zaměst- nanost, které se v souvislosti s energetickými úsporami v České republice často skloňují. „Celkový čistý dopad na zaměstnanost, stejně jako na HDP, závisí na teoretickém přístupu k modelování, který určuje dopad investic na ekonomický růst, a také na předpokladech ohledně využití výnosů ze zpoplatnění emisí a úrovni zaměstnanosti v základním scénáři,“ konstatuje analýza Evropské komise. Jeden ze dvou použitých modelů ukazuje negativní dopad cíle energetické účinnosti na HDP v EU, druhý naopak pozitivní. Kvůli navrženému cíli by členské státy mohly být nuceny ke zvyšování daňového zatížení. „Je důležité zdůraznit předpoklad modelování, že výnosy z aukčního prodeje povolenek v systému emisního obchodování (ETS) budou recyklovány do financování úspor energie. Ve všech scénářích energetické politiky však tyto výnosy nestačí pokrýt rozsah investic, což vede ke zvýšení pří- mého zdanění kvůli pokrytí investic a zachování rozpočtové neutrality,“ varuje analýza Evropské komise. Jediným pozitivním efektem návrhu Evrop- ské komise na zvýšení energetické účinnosti je mírné snížení závislosti EU na dovozu zemního plynu. Jenže tu by šlo nejspíš snížit mno- hem levněji řadou jiných opatření, například zvýšením vlastní těžby zemního plynu v EU. Touto možností se však Evropská komise vůbec nezabývala. Analýza dopadu také nevzala v úvahu znač- nou energetickou náročnost výroby samotných izolačních materiálů, která spotřebuje velké množství ropy a zemního plynu, tedy právě těch komodit, jejichž dovoz se Evropská komise snaží svým návrhem cíle energetických úspor omezit. Kvůli spotřebě energie na výrobu izolací mohou být výsledné efekty pro snížení dovozní ener- getické závislosti nižší, než s jakými analýza počítá, přinejmenším v období masivního zatep- lování do roku 2030. Analýza Evropské komise také zcela pomi- nula náklady likvidace izolačních materiálů po skončení jejich životnosti. „Výrobci izolačních materiálů nemají na rozdíl od výrobců domácích spotřebičů za jejich likvidaci po skončení život- nosti žádnou odpovědnost. Zatímco stavební suť dnes dokážeme z větší části recyklovat, s izolač- ními materiály budov je to podstatně složitější. V odpadovém hospodářství EU i České republiky začíná tikat časovaná bomba,“ uzavřel Martin Hájek. „Cíl 30 % energetických úspor je dobrý marketingový rým na rok 2030, ekonomicky i ekologicky je to ale naprostý nesmysl,“ řekl Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR o tolik je nákladově optimální snížení emisí skleníkových plynů 40 %