A-Z ELEKTRO květen/červen 2014

květen/červen 2014 | A-Z ELEKTRO | 25 REDAKČNÍ ČLÁNEK Po klávesnici a myši se objevilo dotykové ovládání, které je stále populárnější. Nové senzory ale umožní precizní měření i toho, kam se díváme. K budoucímu ovládání počítače už ruce možná potřebovat nebudete. Ovládání počítače začalo klávesnicí Mezi první skutečně efektivní způsoby ovládání počítače patřila klávesnice, která vycházela z kla- sického principu psacího stroje a měla i řadu specializovaných kláves. V roce 1961 byl představen první koncept myši, která umožňovala pohyb virtuálního kurzoru po obrazovce. V roce 1964 byl představen první prototyp. Slavného nasazení v prvním komerčně dostupném počítači se dočkala až v roce 1983 s Apple Lisa, respektive u úspěšného počítače Apple Macintosh v roce 1984. Od té doby samozřejmě myš prodělala řadu proměn z pohledu použitých technologií, ale koncept zůstal více méně zachován. V roce 1983 se ale už objevil i první počítač, který obsahoval dotykovou obrazovku. Technologie dotykového kapacitního ovládání byla navržena už v roce 1965, prvního nasazení se ale dočkala až v roce 1973, kdy ji použili inženýři CERNu pro vlastní ovládací pult. V minulém století se ale dotyková technologie příliš neproslavila u klasických počítačů, později byla populární především rezistivní (tlaková) verze, která se v kombinaci se stylusem používala u tehdejších chytrých telefonů. Revoluci ale představil Apple v roce 2007, kdy použil v malém mobilním zařízení do ruky (iPhone) kapacitní multitouch technologii, která umožňovala snímání více dotyků na celé ploše a použití různých forem gest pomocí několika prstů. Dnes už je multitouch technologie běžná záležitost, která je standardem nejen u chytrých mobilních telefonů, tabletů a pomalu už i note- booků, ale dostává se i do dalších zařízení, kde je displej. Těžko si lze představit například kláves- nici připojenou k chytré pračce. Vše je řešeno jednoduše přes displej, který zobrazuje grafické rozhraní a zároveň umožňuje snadné a rychlé ovládání prstem. Sledování očí Sledování pohybů očí bylo hojně zkoumáno už od poloviny minulého století, především kvůli měření pozornosti a jak rychle spolupracují oči a mozek ve společné detekci a „skenování“ obrazu. Pro sledování se nejdříve používala klasická případně infračervené kamera, která byla umís- těná velmi blízko očí. Výsledné videozáběry bylo nutné zpracovat, což znamenalo velké množství dat a přesnost byla samozřejmě hodně malá. Ve většině případů byly kamery pro sledování pevně fixované k hlavě, takže se odrušil pohyb hlavy. Kvůli rychlým pohybům očí bylo nutné