A-Z ELEKTRO leden/únor 2014

16 A-Z ELEKTRO REPORTÁŽ A-Z leden/únor 2014 Houstone, máme problém Řídící středisko JSC – přesněji řečeno ta část, která měla na starost řízení letů na Měsíc – je dobře známé všem, kdo viděli americký film Apollo 13. Dodnes vypadá v podstatě stejně, jako v roce 1965, kdy začalo fungovat. Poslední let, který středisko odbavilo, byl let raketoplánu v roce 1995. Dnes je staré řídící středisko i přilehlý sál pro VIP hosty – seděla v něm i řada amerických prezidentů – národní památkou. A jak to vlastně bylo s okřídlenou větou „Houstone, máme problém“? Pravdou je, že astronauti v komunikaci se Zemí oslovení „Houstone“ běžně požívali. A použili ho i při hlášení nehody během letu Apolla 13 v roce 1970. Tehdy došlo cestou k Měsíci k výbuchu nádrže se stlačeným kyslíkem, přičemž byl vážně poškozen servisní modul. Nehodu hlásil na Zemi astronaut John Swigert slovy „Houstone, měli jsme nějaký pro- blém“, tedy nikoliv „Houstone, máme problém“. Ve filmu z roku 1995 navíc hlášení podával velitel lodi James Lovell (hrál ho Tom Hanks). Další důkaz o tom, že film může být mocnější, než realita. Dnešní řídící centrum kontroluje 24 hodin denně přede- vším činnost Mezinárodní vesmírné stanice. Součástí řídícího centra je i tréninková místnost, kde se simulují kosmické lety, dále místnost pro dohled nad experimenty probíhajícími na oběžné dráze a středisko testující koncepty cest za hranice nízké oběžné dráhy Země. Vědecká laboratoř Součástí Johnsonova vesmírného střediska je i množství výzkumů, které mají zajistit zdraví astronautů na oběžné dráze, jejich optimální návrat na Zemi a v budoucnu také lety k vzdáleným destinacím, jako jsou Mars nebo asteroidy. Vědci v JSC tak například zkoumají způsoby, jak zmírnit negativní vlivy mikrogravitace a radiačního záření na lidské tělo. Vyvíjejí také nové a vylepšené systémy podpory životních funkcí nebo vybavení pro výstupy do volného vesmíru. Samostatnou kapitolu představuje vývoj stravy pro vesmírné lety. Ve specializované laboratoři biochemici pracují na nových jídlech pro astronauty i na nových metodách balení a přípravy potravin ve vesmíru. Já, robot V JSC se také pracuje na technických pomůckách, které by se mohly hodit při cestě na Mars, k níž by mohlo dojít někdy v polovině 30. let tohoto století. Zřejmě nejzajímavější je projekt Robonaut 2, v rámci něhož NASA ve spolupráci s General Motors vyvíjí prvního humanoidního robota, který se již dokonce podíval do vesmíru. Robot za 2,5 milionu dolarů má za sebou pobyt na Mezinárodní vesmírné stanici, kde ast- ronautům pomáhal s různými úkoly a zajišťoval bezproblémový chod orbitálního komplexu. Robonauta letos navíc čeká velká změna – vůbec poprvé totiž dostane nohy. Dosud fungoval jako torzo s trupem napevno připevněným k pracovní podložce nebo ke speciálnímu vozítku. Další novinkou z dílny NASA bude vesmírné průzkumné vozidlo, které má být schopné jak samostatného letu vesmírem, tak jízdy po povrchu vesmírných těles. V takovém JOHNSONOVO VESMÍRNÉ STŘEDISKO OFICIÁLNĚ ZAMĚSTNÁVÁ KOLEM 14 000 LIDÍ. TVOŘÍ HO KOMPLEX VÍCE NEŽ 200 BUDOV ROZKLÁDAJÍCÍCH SE NA PLOŠE 690 HEKTARŮ. Ležící obr Po předčasném ukončení programu Apollo v roce 1972 zůstalo k dispozici několik nevyužitých nosičů i vlastních lodí Apollo. Jedna z nosných raket Saturn V se dnes nachází v obřím hangáru v John- sonově vesmírném středisku. Saturn V byl dlouhý 110 m a postavený na výšku by se rovnal například mrakodrapu City Tower na pražském Pankráci. I s palivem vážil necelé tři tisíce tun a dokázal na nízkou oběžnou dráhu vynést 118 000 kg užitečného nákladu. Na jeho vývoji se podílel německý konstruktér Wernher von Braun, který pro nacistický režim za druhé světové války sestrojil raketu V-2.