A-Z ELEKTRO leden/únor 2014

Pokud by někdo sestavoval pomyslnou mapu míst, která se zapsala do historie dobývání vesmíru, Johnsonovo vesmírné středisko (JSC) poblíž Houstonu by na ní zářilo jako hvězda první velikosti. Právě zde se cvičili všichni astronauti NASA a nebylo jediné pilotované mise, která by odsud nedostávala povely. Miroslav Honsů, foto: Miroslav Honsů a NASA N utno ovšem dodat, že roky největší slávy má dnes JSC dávno za sebou. Ruch, který zde panoval v době letů na Měsíc a při pozděj- ších startech raketoplánů se již stal součástí americké historie, nicméně budoucnost střediska je díky rozpočtovým škrtům ve Washingtonu značně mlhavá. Přesto je návštěva komplexu ležícího asi 50 kilometrů jiho- východně od centra Houstonu nezapomenutelným zážitkem, o čemž se měl možnost přesvědčit i reportér A-Z ELEKTRO. Johnsonovo vesmírné středisko bylo zřízeno v roce 1961 pod názvem Středisko pilotovaných lodí jako klíčové podpůrné zařízení pro lety na Měsíc. Ambiciozní projekt dopravit do konce desetiletí člověka na oběžnici Země vyhlásil v květnu 1961 tehdejší prezident John F. Kennedy a v roce 1963 již bylo zařízení v provozu. O deset let později se středisko přejmeno- valo na Johnsonovo vesmírné středisko. Stalo se tak na počest 36. prezidenta USA Lyndona Bainese Johnsona, který zemřel v lednu 1973. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti Johnsonovým vesmírným střediskem prošli nejen všichni američtí astronauti, ale také astronauti jiných zemí, jejichž další zastávkou byla Mezinárodní vesmírná stanice. Ostatně právě tréninkové moduly této 430tunové stanice ve skutečné velikosti tvoří jednu z nejimpozantnějších součástí centra. V obří hale jsou moduly naskládané podobně, jako je tomu ve skutečnosti na oběžné dráze a trénují na nich i technici a inženýři odpovědní za bezproblémový chod vesmírné základny. Pobyt na oběžné dráze Země pochopitelně předpokládá zvládnutí všech záludností mikrogravitace. NASA k nácviku pracovních činností mimo stanici využívá zařízení Neutral Buoyancy Lab, tedy v překladu něco jako laboratoř nulového vztlaku. Je to vlastně obří bazén o objemu 23,5 milionu litrů vody, který je s hloubkou přes 12 metrů, délkou 61 metrů a šířkou 31 metrů největší vnitřní nádrží na vodu na světě. Na dně nádrže je opět ponořená část Mezinárodní kosmické stanice a množství menších modulů, na nichž si ve speciálně upravených skafandrech astronauti trénují údržbu ve volném vesmíru. Donedávna k udržování kondice a pilotních dovedností astronautů sloužila i letka tréninkových stíhaček Northrop T-38 Talon. Po zastavení programu raketoplánů v červenci 2011 ale jejich využívání ztratilo smysl. 15 A-Z ELEKTRO REPORTÁŽ A-Z