A-Z ELEKTRO září/říjen 2013

50 A-Z ELEKTRO MĚŘICÍ PŘÍSTROJE září/říjen 2013 FOTO: FLUKE Z koušečky napětí lze roz- dělit do dvou obecných kategorií: na elektromag- netické a elektronické. Elektromagnetické zkoušečky mají dlouhou tradici, jedná se historicky o první dostupné zkoušečky napětí a dodnes se široce používají. Když napětí překročí daný práh, zkoušečka signalizuje přítomnost napětí. Pod tímto prahem zkoušečka žádné napětí nesignalizuje. Prahy se mezi dvěma kategoriemi zkoušeček významně liší a z této skutečnosti vyplývají důležité důsledky pro bez- pečnost a praktičnost. Porovnejme zkoušečky napětí v těchto dvou Rozdíly mezi zkoušečkami napětí mohou být fatální Běžte na jakoukoliv stavbu, kde pracují elektrikáři, a s velkou pravděpodobností u nich uvidíte nějaké zkoušečky napětí. Tyto praktické přístroje, které se často vejdou do kapsy u košile nebo kalhot, jsou u elektrikářů oblíbené, protože rychle signalizují přítomnost napětí a hodí se pro jeho obecnou kontrolu. Zkoušečky ale nejsou všechny stejné a rozdíly se projevují v bezpečnosti, spolehlivosti a pohodlí při práci. kategoriích podrobněji, abyste si mohli udělat vlastní názor na to, co máte ve skříňce s nářadím nebo co nosíte v kapse. ELEKTROMAGNETICKÉ ZKOUŠEČKY NAPĚTÍ Jak vyplývá z jejich názvu, pracují tyto přístroje na elektromagnetickém principu. Funkce elektromagnetické zkoušečky spočívá v pohybu ferito- vého jádra, k němuž dochází v reakci na zapnutí a vypnutí proudu do elektromagnetické cívky. Indikační funkce této zkoušečky závisí na pružině, která pohybuje mecha- nickým jezdcem. Pružina brání samovolnému pohybu jádra, které se nalézá na jednom nebo druhém konci komory, podle toho, zda má cívka dostatek energie k tomu, aby překonala odpor pružiny. Množství požadované energie omezuje citlivost elektromagnetických zkouše- ček. Přestože elektromagnetické zkoušečky mohou detekovat vyšší úrovně napětí, jejich slabinou je v důsledku nevalné dynamiky mecha- nických součástí detekce napětí pod hodnotou zhruba 100 V. Zkuste některou z nich použít k testování ovládacího obvodu s napětím 24 nebo 48 V. Je to stejné, jako byste použili kousek dřeva. Důležitým problémem u elektro- magnetických zkoušeček je jejich relativně nízká vstupní impe- dance – nejvýše 10 kiloohmů, často ale pouhý 1 kiloohm. Po aplikaci Ohmova zákona snadno zjistíte, že se elektromagnetické zkoušečky mohou v obvodu projevovat jako zátěž a v důsledku toho rušit jeho provoz. Relativně vysoký odebíraný proud u elektromagnetické zkoušečky vede k výrazně vyšší tvorbě tepla. To může postačit k rychlému přehřátí až k bodu, kdy dojde k poškození zkou- šečky v případě, že měření napětí probíhalo o něco déle (viz obrázek 1). Skutečnost je taková, že při měření pomocí elektromagnetické zkoušečky je třeba ji nechat vychlad- nout (vždy zhruba půl minuty). Pokud dojde k selhání programovatelného logického ovladače (PLC) a ředitel závodu se rozčiluje nad znehodno- cenou výrobou, jste vydáni na milost těmto omezením. I testování zásuvky se může stát riskantní. Můžete s sebou samozřejmě nosit zhruba půl tuctu zkoušeček a při použití je střídat, ovšem tím se ztrácí základní smysl používání malých zkoušeček. Elektromagnetické zkoušečky obecně nemohou vyhovět standardu IEC 61010 v důsledku nadměrného odběru proudu, nízké dielektrické odolnosti a impulznímu zničení v důsledku přechodových jevů vzni- kajících v rozvodné síti. To je jedním z důvodů, proč mnoho společností zakázalo používat zkoušečky napětí obecně na všech systémech s výjim- kou ovládacích obvodů s napětím 24 V, a některé je zakázaly používat zcela. Za chvilku se podíváme na důvody, proč je třeba znovu uvážit tato omezení, přinejmenším pro elektronické zkoušečky napětí dimenzované pro danou kategorii. Tento vysoký proud v elektro- magnetických zkoušečkách má i další nepříznivý aspekt. Při aplikaci Ohmova zákona na elektromagnetic- kou zkoušečku s nízkou impedancí zjistíme, že může snadno dojít k přenesení smrtelně nebezpečného proudu zkoušečkou. Použití izolova- ných rukavic může snížit nebezpečí