A-Z ELEKTRO listopad / prosinec 2013

Jak postupovat při vytváření projektu KNX instalace s programovacím nástrojem ETS (4) ING. JOSEF KUNC 22 A-Z ELEKTRO INTELIGENTNÍ ELEKTROINSTALACE listopad/prosinec 2013 VYTVÁŘENÍ SKUPINOVÝCH ADRES Nastavením parametrů jednotli- vých přístrojů jsme vymezili, jakým způsobem budou pracovat tyto komponenty v systémové insta- laci. To je ovšem stále nepostaču- jící k tomu, aby instalace mohla být plně funkční po připojení sběr- nice i silových obvodů ke svorkám všech požadovaných prvků. Každý přístroj je ve svém aplikačním programu vybaven komunikačními objekty, tedy díl- čími funkcemi. Pro jednoduchost si můžeme představit dvojnásobný spínací akční člen podle obr. 1, který ze všech možností nasta- vení využívá pouze svoji základní funkci, tedy spínání. Vzhledem k tomu, že se jedná o dvojnásobný přístroj, z hardwarového hlediska musí být na svém výstupu vybaven dvěma spínanými kanály. Tomu ovšem musí odpovídat i softwa- rové nastavení, tedy vybavení dvěma spínacími komunikačními objekty. Jelikož činnost spínání využívá pouze dva stavy (zapnuto a vypnuto), bude se jednat o jednobitový komunikační objekt, k němuž je možné přiřadit hodnoty „0“ pro stav vypnuto nebo „1“ pro stav zapnuto. Ovšem spínací akční člen nemůže pracovat jen sám o sobě, bez vnější příčiny. K tomu, aby výstupní kontakt jeho relé zaujal požadovanou polohu, musí obdržet po sběrnici telegram, který mj. obsahuje tzv. skupinovou adresu, tedy kód příkazu a také hodnotu, na kterou se má nastavit (v našem případě „0“ nebo „1“). Tento telegram bude odeslán např. dvojnásobným tlačítko- vým snímačem (ovladačem na sběrnici) podle obr. 2. V nejjed- nodušším případě bude i toto dvojnásobné tlačítko vybaveno softwarovou aplikací, obsahující dva komunikační objekty – jeden pro horní tlačítko, druhý pro dolní tlačítko. Komunikační objekty, tedy dílčí funkce tlačítkového snímače s při- řazenou fyzickou adresou 1.1.1 i akčního členu s fyzickou adresou 1.1.2 jsou znázorněny na obr. 3. Ovšem k tomu, aby kanál A mohl být ovládán horním tlačítkem snímače, je zcela nezbytné oběma těmto komunikačním objektům přiřadit společnou skupinovou adresu, tedy kód konkrétního pří- kazu – v našem případě „spínání kanálu A“, k čemuž jsme určili kód 1/1/1. Obdobně kanál B bude ovládán dolním tlačítkem, ovšem až po přiřazení skupinové adresy s významem „spínání kanálu B“, což jsme vyjádřili skupinovou adresou 1/1/2. Znamená to tedy, že v přísluš- ném projektu KNX instalace, po otevření okna skupinových adres vytvoříme veškeré potřebné adresy určené pro vzájemnou komunikaci snímačů a akčních členů. Na obr. 3 jsme využili nejčastěji používaný způsob vytvá- ření skupinových adres – adresy tříúrovňové. V nejstarší verzi soft- waru ETS byla upřednostňována výstavba tzv. dvouúrovňových skupinových adres, sestávajících ze dvou skupin číslic oddělených lomítkem. Možný rozsah těchto adres je na obr. 4. Od softwarových verzí ETS3 je doporučováno přednostní využívání tříúrovňových adres s výstavbou podle obr. 5. Tříúrovňová struktura má určité výhody. Projektant si může vytvořit určitý ucelený systém pro vytvá- ření skupinových adres. Potom hlavní skupina bude vyjadřovat např. konkrétní část objektu, jako: 0 – suterén, 1 – 1. podlaží, 2 – 2. podlaží, …. 25 - 25. podlaží. Střední skupina může znamenat zvolenou funkční oblast: 0 – centrální funkce, 1 – osvětlení, Obr. 1: Dvojnásobný spínací akční člen Obr. 2: Dvojnásobný tlačítkový snímač