A-Z ELEKTRO leden / únor 2013

20 A-Z ELEKTRO PODMOŘSKÉ KABELY leden/únor 2013 KABELY SPOJUJÍCÍ OSTROVY A KONTINENTY ANI V DOBĚ SATELITNÍCH PŘENOSŮ NIC NEPŘEKONALO Podobně jako už před 150 lety hrají ve spojení přes moře nezastupitelnou roli kabely. Na rozdíl od satelitů přenášejí data bez ohledu na počasí, a to mnohonásobně vyšší rychlostí. Stále důmyslnější způsoby přenosu přitom zvyšují využitelnost i stávajících dálkových podmořských kabelů. DAVID HORÁK MILISEKUNDA ZA MILIARDY Optickými vlákny data proudí s pomocí technologie DWDM (dense wavelength-division Multiplex), kdy vlákny procházejí laserové paprsky mnoha vlnových délek najednou. Zdokonalování DWDM si přitom lze představit jako hledání optimálního počtu frek- vencí a rychlosti, kterou se impulzy vlákny vysílají. Tato technologie umožňuje na jediném vláknu vícero obousměrných komuni- kací současně. Příkladem zcela běžného kabelu je TAT-14 z roku 2001, který spojuje USA s Velkou Británií, Francií, Nizozemskem a Dánskem. Obsahuje čtyři páry vláken, z nichž každým prochází světlo o 16 vlnových délkách. Každá vlnová délka přitom před- stavuje signál 10 Gbit/s, takže kabel nabízí úhrnnou kapacitu 640 Gbit/s. Ale u prvních kabelů bylo hlavní starostí to, aby k žilám přes izolaci nepronikla voda. První podmoř- ský kabel z roku 1858 přenášel z Irska na kanadský Newfoundland jen několik slov za hodinu, takže způsobil trapas, když zdravice britské královny Viktorie putovala k americkému prezidentovi Jamesi Buchananovi 16 hodin. A bylo velkým úspěchem, když ten násle- dující, bezmála o dekádu později položený kabel, dostal na druhý břeh 6 až 8 slov za minutu. Už tenkrát šlo pochopitelně o peníze. Ajaj, přetrhlo se! V časech před brzdovým dynamometrem častý problém při pokládání kabelů Impulzy na dně moří