A-Z ELEKTRO červenec / srpen 2012

72 A-Z ELEKTRO ENERGETIKA červenec/srpen 2012 telstvu, včetně důchodců a neza- městnaných. Annette Loskeová ze sdružení VIK, které zastupuje největší spotřebitele, však namítá, že účty za elektřinu se u prů- myslových podniků po uzavření jaderných elektráren oproti konku- renci zvedly. Ostrá politická kritika výjimek, jimž se tyto podniky těší, podkopává důvěru nezbytnou k investicím. Ještě větší obavy jsou z pře- rušení dodávek proudu, které mohou podniky ochromit, byť by trvaly pouhé zlomky sekundy. VIK tvrdí, že za poslední tři roky stouply o 30 procent. Prudce vzrostla i pravděpodobnost úpl- ných výpadků proudu. Obnovitelné zdroje mohou srazit dolů velkoobchodní ceny, např. když slunce v pravé poledne způsobí velký příliv proudu. Tato skutečnost odrazuje od investic do flexibilních plynových generátorů, které jsou potřeba jako záložní zdroje pro pošmourné dny, kdy panuje bezvětří. „Dynamika trhu je naprosto narušená,“ dodává Peter Terium, šéf RWE, jedné ze čtyř velkých energetických společností. Mluví se o platbách za dostupnou kapacitu generátorů namísto plateb za dodanou energii. Jenže podobné platby by byly jen další dotací narušující fungování trhu. ZE SEVERU NA JIH Dalším makroprojektem, který má usměrnit nespoutané zdroje vyráběné na mikroúrovni, je celo- národní rozvodná síť v hodnotě 20 miliard eur. Projekt předpo- kládá, že nejdůležitější bude dovést větrnou energii ze severu ke spotřebitelům na jihu a západě země. Pokud tomu tak je, proč tedy jinde není využití obnovitel- ných zdrojů mírněno? „Musíme synchronizovat infrastrukturu a obnovitelné zdroje,“ tvrdí šéf Německé energetické agentury Stephan Kohler. To znamená, že nové větrné a sluneční projekty by měly být povoleny pouze tam, kde je síť schopna vyráběnou energii pojmout. Modernizace rozvodné sítě až za hranice Německa i uv- nitř země by pak zmírnila plýtvání a riziko nestability. Tato vize má však své odpůrce. Rozšíření sítě maří netečnost byro- kratů, otálení politiků a činorodost aktivistů, kteří nenávidí sloupy elektrického vedení stejně jako jadernou energii. Skalní přívrženci decentralizace přenos elektrické energie na dálku rezolutně odmí- tají. „Plány na rozšíření přenosové soustavy můžete rovnou vyhodit do koše,“ říká Matthias Willen- bacher ze společnosti Juwi, která se zabývá výstavbou solárních a větrných elektráren. Tyto naděje živí i úsilí Bavorska. Když se federální vláda snažila urychlit snížení výkupních cen solární energie, několik spolkových zemí se vzepřelo a vybojovalo částečné odložení. Jak zastánci obnovitel- ných zdrojů, tak průmyslové lobby vyžadují stabilní podmínky pro investování. Solární lobby neú- stupně tvrdí, že energie ze slunce bude do roku 2020 konkurence- schopná i bez státní podpory. Německo se úporně snaží nalézt způsob, jak by její Ener- giewende mohla fungovat na základě shora nastaveného řízení a přitom mít podporu zdola. Fede- rální vláda může počet nepřátel přenosových projektů omezit na jeden soudní spor. Nejdůležitější je ale mluvit s obyvateli, myslí si Matthiessen. Firma TenneT, která provozuje rozvodnou síť ve Šlesvicku-Holštýnsku, chce myšlenku větrného parku rozšířit na přenosovou soustavu a nabízí podíly na elektrickém vedení podél západního pobřeží. Jen těžko si lze představit zamotanější a marnotratnější způsob přechodu od fosilní a jaderné energie na obnovitelné zdroje než ten, do kterého se tak nešťastně pustilo právě Německo. Bude drahý, bude čelit nesmírným rizikům a v určitých ohledech bude mít přesně opačný účinek, než se původně zamýšlelo. Emise skleníkových plynů nejspíš ještě nějakou dobu zůstanou oproti původnímu plánu vyšší. To ale neznamená neúspěch celého podniku. Ačkoli politici nemo- hou Energiewende kompletně přepracovat za pochodu, mohou se snažit být alespoň o krůček napřed před riziky a nenechat si přerůst náklady přes hlavu.