A-Z ELEKTRO červenec / srpen 2012

33 A-Z ELEKTRO TÉMA současném tempu změn? Budou znát ještě náš jazyk? A chápat naše symboly? Pochopí, že žlutý trojú- helník s černou kytičkou se třemi okvětními lístky znamená výstrahu před radioaktivním nebezpečím, a ne třeba sklizeň řepky olejky nebo černého anděla ve žlutém poli? Nebo větrný mlýn? Další významy si dosaďte sami. Jaderný odpad přitom může zářit desítky tisíc let. ARCHEOLOGOVÉ NA STOPĚ BUDOUCNOSTI Najít univerzální symbol, výstrahu, která by naše potomky ochránila, až narazí na jaderné úložiště, není jednoduché. Zcela vážně se touto otázkou začala zabývat švédská Společnost pro atomovou energii a správu odpadů (SKB), když vloni hledala odborníky, kteří by tuto otázku vyřešili. Jako nejpovola- nější se ukázali být ti, kdo denně pracují s odpadem, tedy archeolo- gové – konkrétně Cornelius Holtorf a Anders Högberg z univerzity ve švédském Kalmaru. Jak bude svět vypadat za 1000, 10 000 nebo 100 000 let nedo- kážeme odhadnout. Do do té doby se mohou pohnout ledovce, přijít velká zemětřesení. Technici a archi- tekti řeší otázky podstatně kratšího časového horizontu. Pro archeology ovšem sto let není žádná míra. „Když jsme se s Andersem poprvé bavili na jaře roku 2011 s vedením firmy SKB, velmi rychle jsme si poro- zuměli. Měli jsme pocit, že doslova čekali na humanitní vědce, kteří by se zajímali o jejich problémy,“ citoval německý časopis Spiegel Corneliuse Holtorfa. Stejně nebezpečné jako kata- strofální zničení krajiny je totiž zapomnění. Například ve Švédsku budou ležet plánovaná uložiště jaderného odpadu pět set metrů pod zemí v žulovém masivu. Silná přírodní katastrofa ale může krajinu změnit natolik, že nikdo (přežije-li v této oblasti), nebude schopný říct, kde se úložiště nachází. V úvahu přichází i migrace – místní se odstě- hují, přijde nové obyvatelstvo. A pak je další nebezpečná oblast, která se nachází mezi věděním a zapomněním, a tou je tušení. V lidských silách zřejmě je postavit úložiště, které by po dobu 100 000 let přežilo zemětřesení a nástup ledovců, ale postavit úložiště, které by 100 000 let odolávalo lidské zvědavosti, je pro exaktní vědce opravdovou výzvou. Vždyť jsme otevřeli 3300 let starou Tutanchamonovu hrobku, i když existovaly legendy, které před tím varovaly. A bude zkazka o uloženém jaderném odpadu za 100 000 let něčím víc než legendou? Tady začíná práce pro archeology. Jak by vypadal piktogram, který by lidem za 100 000 let jasně řekl, že se jedná o nebezpečí? Dlouhou dobu takovým znakem byla lebka. Dneska už jí nosí děti na tričku a znamená pro ně maximálně dobrodružné piráty. ATOMOVÁ SÉMIOTIKA Z pohledu archeologů se spíš než varovné znamení hodí nějaká kolektivní vzpomínka. Nejen pri- mitivní kultury mají území, která jsou tabu a kam se nedoporučuje vstupovat. I evropské národy ještě nedávno znaly zapovězený les, magickou horu a podobně. V tako- vých případech archeologové okamžitě zpozorní. Často to totiž znamená, že jsou zde pochovaní mrtví z nějaké bitvy nebo že zde leží ruiny nějaké stavby. Na povrchu přitom už veškeré stopy zmizely. Není to samozřejmě poprvé, co si vědci začali tuto otázku klást. Už od roku 1981 se tímto problémem zabývá vědní obor, který se nazývá atomová sémio- tika. V témže roce také vznikla na zakázku americké vlády pracovní skupina Human Interference Task Force, která hledala způsoby, jak zabránit lidem, aby vnikli do plánovaného úložiště jaderného odpadu Yucca Mountain v Nevadě. Ve skupině byl i lingvista Thomas Seebok, který navrhoval, aby bylo ustanoveno jaderné kněžstvo – elitní skupina přírodních vědců, kteří by prováděli náboženské obřady a šířili legendy, jejichž obsahem by byla nebezpečnost tohoto jaderného úložiště. Sku- tečnost se všemi údaji a fakty by ovšem znali jen oni. A aby znalost pravdy neupadla v zapomnění, měli si vědci vždy vybrat a vycho- vat své nástupce. Naproti tomu pařížská odbornice na otázky komuni- kace Françoise Bastideová a její kolega Paolo Fabbri z univerzity v Palermu přišli s nápadem, aby se v okolí úložiště vysadily gene- ticky změněné kočky, jejichž barva by se měnila se zvýšenou radio- aktivitou. Zároveň měly vzniknout mýty a pověsti, že když lidé uvidí kočky s jinou barvou srsti, mají raději vzít do zaječích. Do hry se dokonce zapojil i polský spisovatel a autor vědec- kofantastické literatury Stanisław Lem. Ten byl přesvědčený, že pro budoucnost může poselství uchovat jen matematický kód vyrytý do vzácného kovu či vložený do biologického materiálu, který by byl schopný sám sebe neustále reprodukovat. Posledním příspěvkem do diskuse je letos publikovaná studie geologa Marcose Busera z Curychu, který došel k závěru, že nejlepší jsou hliněné střepy – přesněji obrovské množství hlině- ných střepů. Cokoliv cennějšího podle něj totiž lidé rozkradou. Na střepy by Busera jako informaci vyryl současné znamení radiace a lebky. Jenže to pořád neřeší problém, zda to někdo v budouc- nosti pochopí. A jak to vidí archeologové? Co odpoví na otázku, jak se lidé zachovají v průběhu dlouhých časových úseků? Které symboly vydrží nejdéle? Odpověď Cornelius Holtorf a Anders Högberg zatím nenašli. Na hledání ale nejsou sami. Nově podobná skupina vznikla i ve Francii pod záštitou Agentury pro správu jaderného odpadu Andra.