SYSTÉMOVÉ ELEKTROINSTALACE 34 | A-Z ELEKTRO | květen/červen 2022 oznámí použití některého, zcela nevhodného typu datového kabelu. Není-li možná výměna již uložených, nesprávně zvolených kabelů, je nutné se rozhodnout, zda v takto připraveném objektu vůbec použít KNX instalaci. Pokud ano, což lze ovšem považovat za ne zcela systémový přístup, je následně problematické poskytnutí jakékoli záruky na správnost komunikace i na životnost přístrojů. Nelze totiž vyloučit vznik smyček vytvářených při kladení sdělovacích vedení s prostorovým odstupem od vedení silových. V takovýchto smyčkách, např. při blízkém atmosférickém výboji, se může indukovat nebezpečné přepětí, jak je naznačeno na obr. 1. Proto je důležité klást sběrnici, pokud možno, v těsném souběhu se silovými vedeními, což ovšem není přípustné u běžných sdělovacích kabelů. Určitým protiopatřením by mohlo být častější použití svodičů přepětí na sběrnici (obr. 2). Nezbytným důsledkem by byla také nutnost zkrácení délek sběrnice v jednotlivých segmentech linií, případně i snížení maximálních počtů přístrojů v každém liniovém segmentu. Znamená to tedy určité navýšení nákladů na instalaci ve srovnání s instalací se správnými a správně uloženými sběrnicovými kabely. Během připojování KNX přístrojů ke sběrnici se někdy chybuje nesprávným propojením jednotlivých úseků sběrnicového kabelu. Při kontrole před nahráváním přístrojů jsou takovéto chyby snadno odhaleny. Po stisku programovacího tlačítka (obr. 3) se při nesprávné polaritě nerozsvítí programovací LED, čímž jsme upozorněni na chybějící sběrnicové napětí. Ve většině případů se používá pouze pracovní pár sběrnicového kabelu s červeným (+ pól) a černým vodičem (- pól). Rezervní pár (bílá, žlutá) zůstává nevyužit, jen občas se použije pro některou jinou aplikaci s bezpečným malým napětím SELV. Sběrnicové kabely jsou stíněné, což některé montéry svádí k tomu, aby tato stínění připojili k ochrannému obvodu, to ovšem není správné, protože se jedná o soustavu SELV, která se nesmí uzemňovat. Stínění se tedy neuzemňuje, ani se nepropojují stínění jednotlivých úseků sběrnicového vedení. Stínění na sběrnicovém kabelu plní pouze funkci závitu nakrátko omezujícího indukování vnějších rušivých vlivů na vodiče sběrnice. Ze zkušeností s datovými sítěmi pramení také další chyba, která se občas vyskytuje v menších KNX instalacích: Na jedno místo určené pro uložení několika ovládacích prvků je paralelně vedeno několik sběrnicových kabelů (obr. 4). Praktické řešení je samozřejmě jednoduché – bude použit pouze jeden z těchto kabelů, ostatní zůstanou nevyužity. Při propojování přístrojů KNX sběrnicovým vedením je hlavním úkolem elektromontéra ukládat kabel tak, aby vedl vždy co nejkratší cestou. Přitom lze využívat strukturu lineární, stromovou či paprskovou – obvykle se bude jednat o kombinace těchto tří možností. Nikdy se nesmí vytvořit kruhové uspořádání. Ještě důležitá poznámka: Případné volné ukončení sběrnicového kabelu nevyžaduje jakoukoli ukončovací impedanci. Výjimečnou montážní chybou není ani propojení sběrnicových kabelů dvou různých linií. Při kontrole přítomnosti sběrnicového napájení se sice tato chyba nemusí projevit, ale potíže nastanou při následném nahrávání individuálních adres a aplikačních programů do jednotlivých přístrojů. Při zahájení nahrávání software ETS nahlásí chybu a odmítne nahrání adresy s odkazem na nesprávné topologické uspořádání. Je proto důležité číst všechna chybová hlášení, která ETS zobrazuje. Jedině takto bude elektromontér nasměrován správným směrem při hledání závady. Teprve po odstranění chyby se obnoví správná funkčnost. Nesprávné topologické uspořádání instalace Hlavní zásadou při tvorbě topologického uspořádání je přiřazení přístrojů, které vzájemně často komunikují, do společného liniového segmentu, do společné linie. Nejčastěji probíhá výměna telegramů mezi ovládacími přístroji (snímači pohybu, tlačítkovými snímači, termostaty apod.) na jedné straně a s nimi spolupracujícími přístroji (akčními členy) na straně druhé. Přitom tyto přístroje jsou zpravidla ve stejné horizontální úrovni (ve společném podlaží). Logicky tedy musí být jednotlivé (podřízené) linie v objektu uspořádány horizontálně. Nadřazené linie (hlavní linie oblastí) mohou mít vertikální uspořádání. Na první pohled je poznat „práce“ projektanta, který nikdy nevytvářel projekt KNX instalace. Před několika lety jsme se setkali s návrhem instalace, jehož principiální schéma je na obr. 5. Bude-li např. účastník US 1 na linii 1.1 odesílat telegram adresovaný účastníkovi US 2, zpráva musí projít liniovou spojkou LS 1 na hlavní linii č 1.0, dále přes liniovou spojku LS 2 na linii č. 1.2. To znamená, že telegram, který by při správném topologickém uspořádání procházel pouze po jediné linii, musí procházet celkem třemi liniemi – dochází ke zcela zbytečnému zatěžování dalších dvou linií a následně i k určitému časovému zpoždění při přenosu zpráv přes dvě liniové spojky. V praxi jsme se setkali s celou řadou dalších chyb při vytváření topologického uspořádání – zpravidla byly způsobeny projektantovou neznalostí Obr. 3: Připojení přístroje KNX ke sběrnici Obr. 4: Plýtvání sběrnicovým kabelem – dvě vedení namísto jednoho
RkJQdWJsaXNoZXIy Mjk3NzY=