A-Z ELEKTRO září / říjen 2021

SYSTÉMOVÉ ELEKTROINSTALACE září/říjen 2021 | A-Z ELEKTRO | 49 Při volbě rozvaděčů je nutné vybrat vždy takové typy, při jejichž použití, po úplném vybavení všemi potřebnými přístroji, zůstane ještě potřebná pro- storová rezerva pro pozdější doplňování přístroji pro zvýšení komfortu nebo pro dodatečné rozšiřování elektrických rozvodů. Čím je objekt rozsáhlejší, tím se zvy- šují nároky na vyšší počty podružných rozvaděčů, rozmístěných tak, aby v nich umístěné přístroje byly určeny pro zajištění provozu vždy jen v prostorově blízkých místnostech, tedy pro přimě- řený počet poměrně krátkých odchozích silových vedení. Kdybychom naopak použili jeden centrální rozvaděč pro celý rozlehlý objekt, bylo by nutné počítat s ukládáním vysokých počtů odchozích, často navíc velmi dlouhých silových vedení. Silová instalace by se tak stala složitou a zcela nepřehlednou, s pou- žitím nadměrného množství silových kabelů. A mnohdy by mohly vzniknout problémy s možnostmi uložit do spo- lečného úložného prostoru tak početné svazky kabelů. Je-li objekt vybaven KNX systémo- vou instalací, která je svou koncepcí předurčena ke snadnému rozšiřování a k jednoduše uskutečnitelným změnám, silové elektrické rozvody se výrazně zjed- noduší při vyšší funkcionalitě. Výkonné přístroje – akční členy, jsou nejčastěji umisťovány do rozvodnic a rozvaděčů. Dalšího zjednodušení silových roz- vodů se dosahuje spoluprací sběrnice KNX s jinými typy specializovaných sběrnic. Namísto i několika vícenásob- ných akčních členů je v rozvaděči pouze rozhraní mezi KNX a tímto jiným typem sběrnice, což umožní vedení pouze jednoho nebo několika málo silových kabelů – v závislosti na velikosti celko- vého zatížení a nutnosti případného rozdělení do několika jištěných obvodů. To je výhodné, pokud je potřebné ovlá- dat vyšší počty svítidel, žaluzií apod. Pro řízení světelných obvodů je pak využito např. rozhraní KNX/DALI, pro řízení žaluzií rozhraní KNX/SMI. Sou- běžně s odchozím napájecím silovým vedením je uloženo i vedení sběrnice DALI nebo SMI. V malých projektech jsou silové vývody ukládány samostatně vedené ke každému ze spotřebičů elektrické energie. Na první pohled se může tako- výto způsob rozvodu jevit nevýhodným. Avšak ve skutečnosti dochází k výrazným úsporám silových vodičů ve srovnání s tradičními metodami rozvodů. V klasic- kých instalacích jsou všechna propo- jení uskutečňována silovými vedeními, zatímco v KNX systémové instalaci jsou ovládací přístroje (snímače) připojeny k akčním členům obvykle jen nejkratší cestou vedeným sběrnicovým kabelem. Všechna vedení systémové instalace jsou ukládána skrytě. Veškeré propojování silových obvodů je pouze v rozvaděčích a v místech připojení spotřebičů (svíti- del, motorů, topných těles apod.). V každém projektu je žádoucí nalézt takové řešení, které umožní použití nejen hlavního rozvaděče, ale také třeba i několika podružných rozvaděčů. Pokud podružný rozvaděč bude určen pro umístění akčních členů, jističů a případ- ných dalších přístrojů nn sloužících jen pro zajištění funkcí v několika okolních místnostech, silové rozvody se stanou skutečně velice jednoduchými, s nízkou spotřebou kabelů. Pro umístění rozvodnic lze s výhodou využít i prostor mezi stropním podhle- dem a stropem anebo prostor ve zdvoje- ných podlahách (obr. 6). Tím lze rovněž významně snížit potřebu silových kabelů a instalace se tak stává ještě přehled- nější. Takto umístěné rozvodnice mohou zjednodušit a snížit pracnost při pozděj- ších úpravách a doplňování elektrické instalace. Do každého z těchto podružných roz- vaděčů povede vždy pouze jedno silové ve- dení. Silové rozvody se tak stávají výrazně jednoduššími a velmi přehlednými. V praxi se bohužel někdy setkáváme se skutečně neprofesionálně navrženými rozvaděči. Obvyklým postupem projek- tantů v těchto případech bývá totiž výběr „vhodného“ rozvaděče podle počtu mo- dulů, které je potřebné s určitou (obvykle malou) rezervou uložit do vybrané skříně. Tepelné ztráty jednotlivých pří- strojů přitom nebývají brány do úvahy. Není tedy respektován běžný parametr typových rozvodnic a rozvaděčů, který udává, pro jakou tepelnou ztrátu je navržena a odzkoušena příslušná skříň. Tepelné ztráty přístrojů i rozvaděčů jsou přitom běžným katalogovým údajem. Při osazení rozvaděče pouze klasic- kými elektromechanickými přístroji, s poměrně malou výkonovou ztrátou na spínacích kontaktech, nemusí ještě nastat prakticky žádné potíže. Ovšem při použití elektronických přístrojů, je- jichž výkonová ztráta může být poměrně značná, mohou nastat problémy. Ty ob- vykle nepřipouštějí tak vysoké oteplení, jaké lze připustit u elektromechanických přístrojů. Touto problematikou se zabývá ČSN EN 60670: Krabice a kryty elek- trických přístrojů pro domovní a po- dobné pevné elektrické instalace. Její část 24: „Zvláštní požadavky na kryty ochranných přístrojů a podobných výkonových rozvodných zařízení“ uvádí způsoby zkoušení rozvaděčů a také příklad výpočtu oteplení. Projektanti mají nyní již usnadněnou svou práci, protože mnohé projekční softwary umožňují použití typizovaných roz- vodnic a vkládání potřebných pří- strojů. Obr. 6: Malá rozvodnice umístěná v prostoru zdvojené podlahy Obr. 5: Rozvodnice se dvířky ve tvaru rámu pro obraz